V dodávce jsme spolu víc jako rodina

Pracuje na full-time a zároveň třetinu roku procestuje se svým mužem a malou dcerou v obytné dodávce. Inspirativní novopečená máma Martina Špatná prozrazuje, jak začít cestovat s miminkem a jak posouvá hranice své komfortní zóny.

Martinu znám jako velice schopnou ředitelku malé pražské překladatelské agentury a protože znám její obrovské pracovní nasazení, byla jsem přesvědčená, že miminko zvládá stejně skvěle.

„Člověk má na začátku taková očekávání. Jako že se mávnutím kouzelného proutku dostaví ten obrovský příliv lásky a mateřství a všechno půjde skoro samo. Ale tak to není. Člověk bojuje se spaním, s kojením a někdy se s tím až doslova trápí. Dívala jsem se kolem sebe a s překvapením se nad tím pozastavila. A říkala jsem si, jsem vysokoškolsky vzdělaná, jsem schopná, vedu firmu, tak proč to ostatním jde a mně ne? Na začátku to totiž nejde samo a o tom se v mojí sociální bublině nemluví. Nebo je to možná i proto, že každý na to má jiný úhel pohledu. Jedné mamince se může dítě budit desetkrát za noc a přesto říct, že jí spinká dobře. Mně se může dít to samé a možná to jen špatné snáším. Ale prochází si tím každá máma, to je jisté,“ uvádí Martina svoje první zkušenosti na pravou míru.

„Pozitivní očekávání často hodně podpoří reakce zvenčí. Ještě před tím, než jsem byla těhotná, všichni říkali jak je to skvělý a jak úžasná je to zkušenost, která změní celý život. Ovšem jen co jsem otěhotněla, reakce okolí se změnily. Začali jsme slyšet, jak si už nic neužijeme, jak už nebudeme moct cestovat. Když jsme si dovezli Barborku domů, sousedka se na nás podívala se soustrastným pohledem a se slovy ‚Tak vám to začlo’, jako kdyby šlo o konec života,“ vypráví Martina o zkušenostech vnímání těhotenství svým okolím. 

Já často vidím na ostatních, jak všechno chtějí hned, ale nejsou schopni vidět ty překážky a domyslet důsledky, které takové cestování přináší.

Jak se na cestování s malým dítětem koukalo okolí?

„Máme štěstí, nikdo z naším cestováním nikdo s naším cestováním neměl problém. Naše okolí si fází zvednutých obočí prošlo už v mém těhotenství. Teď už to berou jako samozřejmost. A navíc (doufám) vidí, že jsme rozumní. Byla jsem zvědavá, jak na mě jako těhuli budou koukat surfaři v Portugalsku, ale tam měli děti v dodávkách skoro všichni,” dodává.

A jak vlastně zvládáte práci na cestách?

„S mým mužem jsme takhle cestovali a zároveň pracovali už mnohem dříve a bylo to pro nás přirozené. Díky tomu jsem nemusela ani svoji firmu zčistajasna připravovat na svůj odchod na mateřskou. A hlavně jsme začali postupně. Já často vidím na ostatních, jak všechno chtějí hned, ale nejsou schopni vidět ty překážky a domyslet důsledky, které takové cestování přináší. Třeba diskomfort nebo velikost prostoru. Pak se stane, že si koupí obytňák za dva miliony, svezou se v něm třikrát a nakonec skončí v kempu. My jsme do toho dorostli malými cestami a rozhodnutími, která naše cestování posunula dál a která jsme promysleli. Každá další cesta byla lepší a lepší.“

Ale nebála jsi se vyrazit s takhle malou Cestovatelkou?

„Samozřejmě, že jsem se bála a chápu i ostatní maminky, které se bojí, ale snažím se neustále překonávat svoji komfortní zónu, protože jinak bych seděla na místě a nic by mě neposouvalo. Dokonce myslím, že ostatní cestovatelé s dětmi jsou ještě mnohem větší pankáči než my,“ směje se Martina. „Především jsme s ní začali ale cestovat pomalu, osvědčilo se mi postupovat po krůčkách. První delší vyjížďka byla pracovní cesta mého muže do Olomouce, kam jsme cestovali s plým zázemím a pak jsme ubírali. Díky tomu jsem si vyzkoušela, co pro malou opravdu potřebuji. Nějaký univerzální seznam, který by seděl všem, se dělá těžko, protože děti se liší, a navíc se hodně rychle vyvíjejí. Každá mamka bude vědět nejlíp, jestli má její dítě větší spotřebu čistých kalhot, nebo bodýček a bude preferovat svoje značky. Co se týče hraček, tak se držím rčení “méně je více”. V dodávce máme hračky v látkové tašce, kterou z jízdy mám pověšenou tak, abych z ní mohla hračky v případě potřeby pohodlně vytahovat. Hračky nikdy nedávám k dispozici všechny, ale postupně je střídám, takže má Cestovatelka pocit, že má pořád něco nového,“ prozrazuje Martina svoje tipy a směje se, když dodává, že největším hitem je stejně PET lahev s trochou vody, která ideálně ještě trochu křupe.

Kam se chodíte inspirovat pro další výpravy s Cestovatelkou?

„S inspirací to máme těžké, protože podobných rodin moc není. O měsíc starší miminko mají Šimonovy cesty, ale to jsou daleko větší punkáči. Jezdí s mimčem a psem v dodávce, ve které si sami vybudovali jen lůžko na spaní. S naší vestavbou (spaním, kuchyňkou, koupelnou a záchodem) jsme vedle nich úplní mastňáci. Podobnou dodávku jako my a úžasné nápady na program pro děti mají 1life. Až malá Cestovatelka povyroste, tak se budu určitě inspirovat u nich. A pozorně sleduji také NARUBY.life, kteří sbalili čtyři děti a do karavanu se přestěhovali. Řeší témata jako ekologie a homeschooling, který pro nás bude aktuální až za pár let,“ sdílí Martina tipy pro inspiraci dalšími rodinnými cestovateli.

Často se setkávám s názorem, že rodiče necestují s dětmi víc, protože malé dítě by to stejně nevnímalo. Jak se k tomu stavíš? Napadlo Tě to Martino někdy jako důvod, proč nevyrazit na cesty?

„Baru si to cestování uvědomuje v tom smyslu, že je šťástná, když jsou šťastní její rodiče. Proto jí nic nechybí. V dodávce jsme spolu víc jako rodina. V Praze je to asi všechno uspěchanější, řešíme tu jiné starosti každý zvlášť, ale během cestování se na sebe víc soustředíme,“ dodává. 

Na co se v nejbližší době těšíš?

„Snažím se neupínat k až, ale žít přítomným okamžikem. Protože jinak bych si to teď neužila. Naučila jsem se, že všechno je jenom fáze. To dobré, ale i to špatné. Ale kdybych měla přeci jen odpovědět, tak je to moment, kdy se Cestovatelka ráno probudí, protože se pokaždé usměje. Obměkčí to i mého muže, který je obvykle velký spáč. I kdyby spala 4 hodiny, i kdybych měla poblité oblečení a vytrhané vlasy, odpustím jí všechno,“ zakončuje Martina zvesela.

Už brzy budeme moct sledovat opět jejich dobrodružnou výpravu za hranice. Nejraději by vyrazili do Pobaltí, na Faerské ostrovy nebo do skandinávských zemí. Ale taky to může být Rujána nebo Řecko. Vzhledem k tomu, že s malou cestovatelkou zvládli už 1000 kilometrů vzdálenou Sardinii, jsem si jistá, že nás tahle odvážná rodina na cestách může inspirovat odkudkoliv. 

„V dodávce jsme spolu víc jako rodina. V Praze je to asi všechno uspěchanější, řešíme tu jiné starosti každý zvlášť, ale během cestování se na sebe víc soustředíme.“

Komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn.