Vybrali jste si k podnikání správný důvod?

Podnikání není pro každého a případy, kdy byste se do podnikání vůbec neměli pouštět, jsem zmiňovala v podcastové epizodě „5 případů, kdy byste se do podnikání neměli vůbec pouštět“.

Dnes bych to ale chtěla rozšířit ještě o jednu perspektivu.

Protože i přesto, že jste si řekli, že všech pět uvedených případů se vás netýká – to znamená, že nechcete podnikat primárně jen kvůli penězům, nechcete podnikat jen proto, že vás něco baví, nebojíte se ušpinit si ruce, zajímá vás osobní rozvoj a nebojíte se neúspěchu – ani tak nemusí být podnikání ta správná a nejlepší cesta.

Protože když chcete být šéfkuchařem, nikdy byste si neměli otvírat restauraci.

Zní to možná neintuitivně, ale zkuste se zamyslet. Provozování restaurace totiž není jen o samotném vaření jídel, ale také o managementu ostatních lidí – šéfkuchařů, servírek, barmanů, uklízeček – a taky o zařizování technických záležitostí jako provoz, údržba, nakupování, účetnictví, marketing a tak dál.

Prostě je to komplexní podnik, který vyžaduje celou řadu schopností a dovedností. Což znamená, že to, co vášnivý kuchař bude ve své restauraci dělat s největší pravděpodobností úplně nejméně, je právě vaření.

Na tohle byste měli myslet vždy, když vás třeba šíleně baví péct dorty, všem ve vašem okolí chutnají a mohli by se po nich utlouct a neustále dokola vám opakují: Jste tak šikovná pekařka, cukrářka, měla byste se tím živit!

Nebo když vás děsně baví háčkování, pletení, keramika, kreslení, malování – a slyšíte v jednom kuse: Ježiš, to je tak krásné! Měla byste to začít prodávat.

Spousta lidí, kteří se toho nápadu chytí, s velkým překvapením zjistí, že činnosti, která je na tom bavila nejvíc, paradoxně věnují úplně nejméně času. Protože kromě samotné tvorby (a mluvím tady o začínajících podnikatelích, kteří si nemůžou hned od začátku dovolit tým lidí), také fotí, píší texty, zařizují web, komunikují se zákazníky, balí objednávky – a to všechno jim zabere 80–90 % času.

Existují takové tři základní role, kterými každý podnikatel prochází.

První je vizionář – ten, kdo tvoří vizi podnikání

V našem příkladu s restaurací je vizionář ten, kdo vidí možnosti, kam restaurace může směřovat, jaké jídlo bude podávat, jaký bude styl interiéru, jaké atmosféry chce v restauraci dosáhnout.

Vizionář je ten, kdo sní o tom, co by restaurace mohla být. Sleduje trendy, naslouchá potřebám zákazníků, má vizi o budoucím rozvoji. Je to ten, kdo vidí celkový obraz. Bez vizionáře může restaurace skončit jen jako další místo k jídlu, bez jedinečné identity nebo směru. Vizionář dává podniku smysl a směr.

To samé lze aplikovat na jakoukoliv činnost – pletařku, designérku, webařku, kadeřnici, fotografku, keramičku. Pokud nechce skončit jako jedna z tisíce, musí přemýšlet nad tím, čeho chce se svou značkou dosáhnout. Myslí o dva, tři, čtyři kroky dopředu, protože má už v hlavě představu, jak bude podnik nebo značka vypadat za pět let.

Druhá persona je manažer

Manažer je osoba, která se stará o každodenní chod podniku, o to, aby všechno fungovalo hladce. Řeší operativu, zaměstnance, dodávky, aby byly účty zaplacené včas. Rozdává úkoly. Má velkou zodpovědnost za to, kdy a v jakém pořadí se jaké věci budou dělat. Obvykle není kreativní, ale spíš praktický, což může být pro některé tvůrčí duše ubíjející.

Třetí role je technik

Tedy ten, kdo věci reálně dělá. Obstarává nákupy, uklízí… a také vaří. V tvůrčích oblastech je to ten, kdo reálně šije, háčkuje, plete, stříhá, líčí, fotí a tak dál.

Jedna bez druhé se neobejde. Jakmile jedna z nich chybí, byznys se hroutí. Když chybí manažer, vznikají krásné věci, které ale nikdo neprodává. Když chybí technik, vznikají krásné nápady, které ale nemá kdo realizovat. Když chybí vizionář, podnik chrlí spoustu věcí, ale je to jeden velký chaos, sortiment nemá hlavu a patu a je odsouzený k zániku, protože se ztratí mezi konkurencí.

Šéfkuchaři jsou především kreativní duše. Jsou to umělci, kteří tvoří nezapomenutelné kulinářské zážitky. Když šéfkuchař otevře restauraci, často se musí stát vizionářem a manažerem, což ho odvede od kuchyně, jeho skutečné vášně.

Proto byste si měli dobře rozmyslet, jestli alespoň trochu disponujete schopnostmi a dovednostmi všech tří rolí, nebo jestli máte zdroje na to, abyste jednu či více z těch rolí předali někomu jinému.

Lidé se často rozhodnou pro podnikání právě proto, že milují tu technickou stránku – baví je věci vyrábět, produkovat. Šéfkuchař se totiž nejvíc podobá technikovi. Ale roli, kterou podnikatelé obvykle zastupují nejvíce, je právě ta vizionářská. Bez vizionáře značka nemůže existovat. A dříve nebo později bude nutné technickou část svěřit do rukou jiným lidem, aby podnik prosperoval.

Jste tedy ochotni samotnou výrobu obětovat? Jste ochotni se z velké části vzdát té praktické stránky – čili samotného dělání té či oné věci, toho, co vás na tom původně bavilo nejvíc?

Pokud ano, výborně – přesně pro vás budou i další články. Pokud ne, je to v pořádku. Není to žádná hanba, nic s vámi není špatně, a s klidným srdcem to můžete dál dělat jako koníček.

Ne všechny věci, které vás baví, je třeba monetizovat – a je to tak naprosto v pořádku.

Nebo to můžete dělat pro někoho jiného. Rozvíjet svůj tvůrčí a praktický talent tím, že ho poskytnete a pronajmete někomu jinému, kdo vaše dovednosti využije k naplnění své vize – a bude to také umět prodat.