To “hodně práce”, které s sebou nese budování obchodu je něco, na co mě žádná škola, kurz, desítky článků nebo rady přátel a ostřílenějších podnikatelů ani za mák nepřipravili. Protože jsem od začátku neměla na HNST.LY moc peněz, dělala jsem si všechno víceméně sama. Od webovek, přes focení produktů, texty, marketing, obsah na sociální sítě, facebookové reklamy, hledání nových značek, zákaznický servis, balení balíků, chození na poštu, domlouvání spoluprací až po samotné stání v obchodě za pultem. Jasně, že mi během těch několika let pomáhalo několik lidí a bez nich bych to v určitých chvílích vůbec nezvládala. Za to jim patří můj obří dík, že měli tolik velkorysosti a věřili tomu se mnou.
Tohle moje profesionální rozpolcení je možná do jisté míry obdivuhodné, ale nakonec mě dostalo k tomu, že jsem ztratila nadhled. Strávila jsem tolik času tisícem organizačních detailů, až mi uniklo to hlavní. Vydělávat.
Smíchejte dohromady pár špatných rozhodnutí o zvolení lokality, výběru sortimentu, investici do reklamy, nákladech na zaměstnance a dostanete koktejl, který může potopit skvěle rozjetý projekt. Třeba dnes bych to udělala úplně jinak. Ale po bitvě je generál každý.
Chtěla jsem napsat o něčem, o čem se veřejně moc nemluví. Neúspěch. Protože je to u nás nějaké stigma či co, za které bychom se měli stydět. Ale odvážní jsme teprve tehdy, když se postavíme i za svoje fuckupy.
Protože upřímně, tenhle byznys mi nejede. A jestli se vám zdá že jo, tak si budu hledat práci v marketingu, protože budovat značku a dělat dobrý dojem je něco, co mi jde dobře. Na co jsem byla vždycky levá bylo vydělávání peněz. A o tom to vlastně celé je.
Vést vlastní kamenný obchod byla zatím ta nejtěžší věc, kterou jsem v životě dělala. Být freelancer je jedna věc, ale vytvářet brand a mít zodpovědnost za prodeje, účetnictví, servis, zaměstnance a fyzické místo, o které se musíte starat jsou nebe a dudy. Beztak mi to se vším tím stresem, chozením spát dlouho po půlnoci, víkendovým trávením u počítače a brzkým vstáváním na trhy přišlo jako ta nejpřirozenější věc, kterou bych měla dělat. Podnikání, i přesto, že jsem nebyla schopná vytvořit udržitelnou prodejnu, se mi dostalo pod kůži, provrtalo do žil a koluje mi v krvi a neskutečně mě baví dál.
Nemůžu přestat.
Ono se do jisté míry hezky poslouchá, když mi říkáte “Ty jo Báro, seš fakt dobrá, že sis otevřela obchod, já bych na to koule neměla, klobouk dolů,” ale mě tohle prohlášení vzápětí vyděsí, protože mám vždycky pocit, že vytváří jisté očekávání toho, že budu takhle dobrá pořád, že už nikdy nesmím polevit. S oblibou vám odpovídám, že jsem možná spíš blázen a to z prostinkého důvodu, protože si myslím, že zdravý rozum by mě mohl zbytečně držet zpátky a já bych se do toho možná vůbec ani nepustila.
Tenhle tlak na hrdinství mě občas dohnal nebo dohání k tomu, že si držím poker face i přes to, že je mi těžko, smutno, jsem unavená nebo naštvaná, že nemám čas na všechno nebo všechny, na které bych čas mít chtěla. Chci prostě dostát těm svým řečeným koulím.
A tak jsem si celkem dlouho nechávala pro sebe tu skutečnost, že cash flow prostě není dobrý, ač se na pár měsíců zdálo, že je to naopak. Byla jsem jako ten malíček na ruce, pro kterou myšička vařila kašičku. Tomu dala, tomu dala, tomu dala,…a na toho nezbylo. Takže jsem vždycky utíkala domů do komůrečky napapat se dalších informací a přijít na kloub tomu, co teda dělám špatně.
Zavírám obchod, ale budu HNST.LY dělat online dál. Nikdy mě totiž nepřestane bavit vymýšlet a hledat jiné cesty, jak být lepší a uspět. Pro smysluplné projekty mám vášeň. To je to, co mě drží u práce, kterou dělám až do roztrhání těla aniž by mi to přinášelo dostatečnou hodnotu zpátky.
To je můj hnací motor.
Jako můj side-project to pro mě má pořád velký význam. Něco jsem vytvořila a naučilo mě to víc než všechny práce dohromady kdy předtím. Vím, že se mi pracuje lépe samotné než v týmu. Vím, že dovedu pracovat i pod velkým tlakem. Získala jsem úplně jiný pohled na peníze a jejich hodnotu versus hodnotu lidské práce. Objevila jsem svoje silné stránky i svoje slabiny. Poznala nesmírné množství zajímavých lidí.
Nakonec je i neúspěch relativní.
Proto vyprodávám většinu zboží. Velké plány potřebují velké změny. A tohle je můj první krok.
P.S.: Nevíte někdo o práci v marketingu?
Milá Báro,
mluvíš mi úplně z duše. Dva roky jsem měla cukrářskou provozovnu (jako vlastní živnost), kterou jsem zavřela a hrozně se mi tím ulevilo. Jedním z důvodů byla bohužel i ta nevýnosnost celého projektu, i když by to nikdo ze všech těch krásných fotek dortů netipoval. A pak těch milion detailů kolem, které nikdo nevidí a nezaplatí.
Ono se to nezdá, ale udržet vlastní podnikání v jedné osobě, kdy platíš nájem, pojištění a kupu dalších věcí, není vůbec jednoduché. A já obdivuju všechny, kteří na to ty koule mají – já je nemám. Mně to za ten stres prostě nestojí.
Vzala jsem si potom pár měsíců volno, začala psát vlastní kuchařku a teď už zase podnikám, ale z domu a je mi mnohem líp.
Dělej dál, co tě baví a přeju hodně štěstí!
Kristina / Děvče u plotny
Milá Kristino, moc děkuji. Vlastně jsem si na Tebe vzpomněla, když jsem tenhle článek psala. Zjistila jsem, že se v něm našlo docela hodně lidí a jsem nakonec ráda, že jsem sdílela i tuhle stinnou stránku podnikání. Já bych do toho asi i šla znovu, ale hrozně moc mi to dalo a jsem přesvědčená, že bych hromadu věcí udělala jinak. Dávám si teď taky tak trochu pauzu a je pravda, že už teď se mi mnohem lépe dýchá. 🙂
Ahoj Báro, moc hezky a upřímně si to napsala. Neúspěch? Neřekla bych, právě naopak. Jsem ráda, že jsem mohla být malou součástí Hnst.ly. Mrzí mě, že to nevyšlo úplně podle Tvých představ, ale věřím, že zas něco podnikneš. Ten hnací motor v nás nikdy nevyhasne. Znám to 😉
Milá Šárko, moc děkuji za podporu. 🙂 Taky jsem ráda, že jsi toho mohla být součástí, podařilo se mi díky hnstly poznat tolik báječných a šikovných lidí! Já se zase brzy do něčeho pustím. A těším se už teď. Vlastně je mi jako bych tím článkem nabrala další energii. 🙂
Milá Báro, neznám Vás ani Váš obchod, ale velmi přesně znám to, co popisujete. Moje cash flow je naštěstí takové, že zavírat není třeba, ale jsou měsíce, u kterých se modlím, aby už skončily. I ta věta „jen spíš magor“ a „no, kdybych tehdy věděla, co všechno to obnáší, teď už skončit nemůžu“.
Momentálně mám mimino. Do toho samozřejmě pracuju, do toho se snažím posouvat podnikání a tak vůbec.
Mám kolem sebe úžasné a báječné lidi a ve spoustě věcí jsem měla ohromné štěstí a modlím se, aby to vydrželo.
BraExpertka Klára, spodní prádlo Caresse
Milá Kláro, mockrát děkuji i za Váš příspěvek. Myslím, že je důležité sdílet všechny stránky podnikání. Tímhle článkem jsem zjistila, že spousta z nás s tím bojuje a tím, že si to řekneme alespoň nemáme pocit, že jsme v tom sami. Já osobně jsem se taky bála skončit. Vždycky jsem si říkala, že nevím, co jiného bych dělala a pak se ukázalo, že mě toho obchod naučil tolik, že si můžu vybírat a vyšlapat novou cestu. Těším se na to, naučím se zase něco nového a budu moct znovu a lépe dělat to, co mě baví. Koukala jsem na obchod a moc Vám fandím. Držím palce, abyste se nemusela modlit a šlo Vám to stále lépe. 🙂
Ze srdce díky za tvoje psaní, Báro. Občas si přeju se vším seknout a přestat se stresovat.
Vsechny ty clanky o tom, jak se clovek ma rozhodnout podnikat a razem je z nej miliardar, me toci do bela… o te trnite a klikate ceste a mnohokrat opakovane ceste nikdo nemluvi. Je to tezky. Ale je to lepsi nez skola!
A lidi, co diky tomu potkavam, jsou jak andele z nebes.
Preju Ti uspesne dalsi kroky. Hlavne at jsme stastni a nemusime dostavat tem svym recenym koulim!
Gabi Hr / Utukutu
Milá Gabi, moc děkuji za podporu! Určitě o tom chci psát dál. Přijde mi to důležité a třeba to i začínající podnikatele inspiruje se k tomu na začátku stavět ještě o stupeň racionálněji. 🙂
Skvělý článek, Báro. Máte koule na to přiznat si i neúspěch a hledat další cesty.
A o práci v marketingu bych věděla 🙂 Na projektu Lipa Learning, kde česká firma vyvíjí vzdělávací aplikace pro předškolní děti. Kdyby vás to zajímalo, napište mi na LinkedIn. Nabídku tam mám i nasdílenou 🙂
Báro, díky!
Za upřímnost, otevřenost, odvahu. Za sdílení. Za opravdovost. Postavit se za svoje „fuckupy“ je velký krok. Často čteme jenom naleštěné příběhy o krásných náhodách a tom, jak to všechno zaklaplo a vyšlo. O těch hodinách práce (teda pardon milionech hodin) se tolik nemluví. Váš business se mi moc líbí a prosím, zůstanete s projektem online, potřebujeme Vás 🙂
Milá Jůlie, nebojte, já to nevzdám! 🙂 A moc děkuji za tak povzbudivá slova. To nejlepší zjištění bylo, že v tom nejsem sama. Člověk by ze všech těch mega pozitivních článků o úspěších, které vypadají, že se dějí téměř samy od sebe, paradoxně málem ztratil naději. Nechci to vyvracet, jen spíš uvádět na pravou míru. Upřímně a otevřeně.
Ďakujem, že som mala možnosť si prečítať že nie som sama kto sa potýka s podobnými problémami. Tiež mi chýba nadhľad a neviem sa dostatočne predať hoc vyrábam skvelé kozmetické výrobky. Držím vám /nám palce v ďalšom smerovaní. 🙂
Smekám! Za všechno co jsi dokázala i nedokázala, uvědomila si, přiznala a napsala a taky JAK jsi to napsala. Nedokážu posoudit jak Ti jde podnikání, ale psaní Ti jde rozhodně! Držím palce s eshopem i novým „teplým“ místečkem 🙂 Bohunka z Čajových Bedýnek
Respekt k tomu entuziasmu vytvořit obchod pro minoritu. Člověk musí mít nejen nadšení, které sdílím také, ale hlavně mecenáše, který to bude dotovat několik let a skvělý marketing (články v časopisech) k tomu online obchod (cílený do celého světa) a to tak, aby se našla dostatečně velká oblast nadšených kupujících.
Je mi líto, že to končí, ale zase jsi Báro díky této zkušenosti skvělý parťák do jiných projektů.
Daniel