Jak se vypořádat s pochybnostmi, které máte o sobě jako podnikatelka

Už dříve jsem mluvila o různých druzích strachu, které nám brání pouštět se do nových věcí. Říkala jsem, že váš plazí mozek prostě chce zůstat v bezpečí, dělat věci, které jsou mu dobře známé a u kterých dokáže dobře odhadnout výsledek. Chce zůstat co nejdéle v komfortní zóně.

A když z ní máme vyjít, cítí se ohrožený. Jenže ono nemusí jít jen o nové věci. Může se to stávat i u činností, které jste už dělali desetkrát, stokrát – a přesto začnete mít pochybnosti, jestli se do toho máte pouštět po stoprvé. Začnete o sobě pochybovat.

Může to vypadat tak, že se ptáte samy sebe: Nebudou si myslet, že jsem úplně trapná? Mám na to vůbec? Začnete se bát reakcí, které můžou znít: Co si sakra o sobě myslíte? Komu máte co radit? Vždyť existuje celá banda lepších než jste vy. Na co si to proboha hrajete? Myslíte si, že to někoho zajímá?

Já těmhle pocitům propadám běžně. Třeba v prodeji. A to říkám úplně otevřeně. Někdy mě přepadne strašný strach prodávat, protože si říkám: „Já vím, že mi to do téhle doby vycházelo, že jsem prodala XY lístků na tuhle masterclass. Ale co když to bylo jenom štěstí? Co když jsem měla kliku a už se mi to nepodaří zopakovat? Co když jsem se jen náhodou trefila?“

Až se nakonec cítím jako podvodník. Říká se tomu imposter syndrom. A cítí se tak někdy, alespoň myslím, úplně každý. I ti, kteří vypadají děsně sebejistě a jejich sebevědomí by se mohlo prodávat na váhu.

Vždycky ale záleží na tom, jak se s tím člověk popere. Úspěšní lidé nejsou ti, kteří nemají pochybnosti. I úspěšní lidé pochybnosti mají. Rozdíl je v tom, že se jimi nenechají ovládnout a strhnout.

Strach se může objevit nejen na začátku, když se pouštíte do něčeho nového, ale i u věcí, které běžně zvládáte bez problémů. Najednou vás přepadne pochybnost, jestli na to máte, i když jste to už zvládli mnohokrát předtím. V následujících tipech se podíváme na čtyři konkrétní způsoby, jak se s těmito pocity v podnikání vypořádat.

Tip #1: Nikdo neví, co vlastně dělá

Většina podnikatelů přichází na věci za běhu. Často vstupujete do situací, se kterými nemáte zkušenosti. I kdybyste se zeptali na zkušenosti někoho jiného, jsou to věci nepřenosné. Nikdy se nemůžete projít v botách někoho jiného. A nikdo se zase nemůže projít v těch vašich.

Nikdo neví na 100 %, do čeho jde a co dělá – i když už to dělá. Prostě začne a řeší věci operativně, často improvizuje. Učí se za pochodu. A i ti, kteří vypadají, že mají všechno pod kontrolou na 120 %, to tak ve skutečnosti nemají. V pozadí se vždy odehrávají věci jinak, než to vypadá navenek.

Tip #2: Pamatujte, že jste originál

Ano, existuje spousta konkurentů. Přímých, kteří dělají to samé nebo něco velice podobného jako děláte vy sami. I nepřímých, což znamená, že to je další jiná možnost, kde lidé můžou uspokojit svoji potřebu a utratit peníze jinde.

Budou tu lidé, kteří podnikají déle, mají více zkušeností, jsou starší, akčnější, vtipnější, organizovanější. Ale to neznamená, že je to pro vás předem prohraný boj.

Protože vy jste tady pro nějakou skupinu lidí, kterým jste sympatičtí právě vy. Váš smysl pro humor, vaše upřímnost, váš styl. 

Mě třeba stresují lidé, kteří na sítích jedou pořád naplno (nebo to tak aspoň vypadá), frčí jako veverky na kofeinu, vypadají šíleně produktivně, mají všechno naplánované, prodávají denně, motivují ostatní. Jsem z nich vyčerpaná, jenom se na ně dívám. 

Proto vím, že jiným lidem bude zase vyhovovat můj styl. Kdy jedu intenzivně nějaké období, pak polevím, dám si pauzu, nic nehrotím.

A s vámi to bude stejné. Dokud zůstanete věrní především sami sobě, svému stylu a energii, tvoříte kolem sebe kouzlo, které přitahuje podobně naladěné duše. 

Tip #3: Obklopte se dalšími podnikatelkami

Podnikání může být osamělý maraton. A když běžíte sami, může to být těžké. Mít někoho, s kým si můžete promluvit o svých pochybnostech, kdo vás chápe, nebo vám dá i malý láskyplný pohlavek, abyste si nesypali na hlavu popel zbytečně a nelitovali se, když to vůbec není třeba – to je k nezaplacení.

Sama mám podnikající kamarádky, mentorku a skupinu žen v Byznys restartu, kde jednou měsíčně sdílíme, co se u nás děje. Vždy mě to vrátí do reality. Zjistím, že ostatní řeší podobné věci, že je to jen fáze. A slyšet jejich slova podpory znamená strašně moc.

My se totiž sami na sebe díváme mnohem přísněji než ostatní. Já mám třeba často pocit, že dělám málo, že nejsem dost vidět. Ale pak mi jiní říkají, že nestíhají sledovat všechno, co tvořím.

Nedostatek podpory může váš imposter syndrom zhoršovat. Často se týká právě nezávislých podnikatelek, které pracují na své značce samy. Jeden způsob, jak s tím bojovat, je obklopit se podporujícími podnikatelkami, se kterými můžete otevřeně sdílet své pochybnosti a získat jejich pohled.

Tip #4: Zaznamenávejte si úspěchy

Nemusíte to dělat denně, ale třeba každý týden si napište, co se vám podařilo. Co jste dokončili nebo vůbec začali. Pomůže vám to získat nadhled, pokud se necítíte na to, sdílet to s někým jiným.

My totiž zapomínáme, co všechno jsme zvládli, zvlášť v každodenním shonu. Zkuste si to sepsat – a budete překvapení, kolik toho bylo. A když tam uvidíte málo pracovních věcí, napište si ty osobní. Čas pro sebe, čtení, kurz. I čas věnovaný vám samotným, čas který jste si darovali, na takový seznam patří.

Když mám pocit, že jsem toho udělala málo, začnu to psát nebo si to alespoň počítám na prstech. A vždy dojdu k závěru, že toho zase tak málo není. A že mám celkem nárok cítit se unavená.

A tohle je poslední důležitá věc – je důležité správně pojmenovat příčinu, proč se nám do některých věcí nechce. Někdy to není imposter syndrom, ale prostě jen únava.

Máte někoho ve svém okolí, kdo se často pere s pochybnostmi? Kdo by potřeboval povzbudit a dát nějaké praktické tipy na to, jak bojovat s imposter syndromem? Pošlete mu tento článek. Sdílejte moje čtyři tipy, jak se s tím poprat.