Ta zpráva o otevření prvního Primarku v Česku mě trochu rozčílila. Představa toho, jak tu jeden z největších představitelů fast fashion otvírá své brány nákupu-za-skvělou-cenu-chtivým fanouškům trendy módy ve mě vyvolala pocit asi jako po konzumaci plechovky roky prošlých rybiček. Na zvracení. Vzpomněla jsem si na svou zlatou éru v Londýně korunovanou zážitkem z tohoto řetězce. Ano, i já jsem podlehla lákavým nabídkám. I já jsem si koupila květované šaty s tylovou sukní, podzimní kozačky s přezkami a barevné punčocháče. Jen co se toho stylu týče, pochopí moji bližní, že to svědčí o tom, že se to muselo stát už hodně dávno.
Ale s Primarkem mám zkušenost ještě jinou.
Coby malé ptáče přiletuvší z rodné domoviny do neznámých krajin, jsem měla tu největší starost o obživu a platbu nehorázně vysokého nájmu za skromné hnízdo uprostřed Kenningtonu. V nouzi a bez velkých zkušeností si jeden nevybírá a můj indický nadřízený Reead viděl zřejmě můj obrovský potenciál pro skládání svetrů a vzal mě pod ochranná křídla dámského oddělení pobočky ve Wandsworthu. S Primarkem mám tedy tu čest nejen jako zákazník, ale jako zaměstnanec, navíc během nejšílenější vánoční sezóny.
Práce to není náročná a dokonce s více než dostačujícím ohodnocením k pokrytí výdajů. Povědomí o fast fashion tehdy ještě nebylo tak velké a cool, ale právě zkušeností z tohohle řetězce nabralo moje znechucení z rychlé módy tak obřích rozměrů, že v ultra krátkém čase pomohlo změnit moje nákupní rozhodování a chování. Paradoxně až tady jsem si začala pořádně vážit hodnot jako kvalita. Tady jsem začala pochybovat o koncové ceně. Tady jsem začala přemýšlet o pozadí výroby. Tady jsem se začala zajímat, odkud věci pochází. Tady má kořeny poctivé HNST.LY.
Zažít tenhle moloch i z jiné stránky mi přineslo občas velmi obohacující zážitky. Překonávala jsem své osobní rychlostní rekordy v markování nákupů u pokladny. Za dlouhých a monotóních chvil u štendru jsem složila dvě básně a tři nové melodie k Rolničkám. A dostávala jsem zaměstnaneckou slevu 5 % ve food courtu.
Bohužel i tak mé kladné dojmy výrazně převálcovaly jiné zkušenosti.
Každý den vznikaly jen z rozbaleného množství stovky kil netříděného odpadu.
Každý den se skladový prostor naplnil stovkami kartonových krabic s oblečením a doplňky. Každý den se tyto stovky krabic rozbalily a obsah umístil na štendry, věšáky a do regálů pro tisíce zákazníků. A další den další stovky. A třetí den zase
Každý den vznikaly jen z rozbaleného množství stovky kil netříděného odpadu. Tady se totiž netřídí holčičko, tak se mě neptej, kam máš dávat ramínka a kam karton. Hoď to do týhle klece, von už to někdo odveze.
Zboží je předem označeno jako slevové. Tady se neprodávají staré kolekce. Tady nové zboží už rovnou chodí s červenými cedulkami.
Ty věci strašně smrdí. Plastem, špínou a umělinou. Z těch toxických výparů se vám při rozbalování desáté krabice plastových bot udělá chtě nechtě šoufl. A vůbec se nedivte, že se vám ruce zbarví do duhova. Představa toho, jak se někomu zbarví pokožka, až bude tyhle věci celý den nosit je směšná. Dokud vám na kůži po rozbalování nenaskočí vyrážka.
Zákazníci v Primarku mají zdvořilost někde hluboko, hluboko pod povrchem toho nejhlubšího dna. Nosí se tu spousta věcí. Úcta mezi ně nepatří, ta je totiž moc drahá. Jasně, že to tady přímo vybízí. Proč si totiž vážit kalhot za tři libry. A proč si vážit prodavačky, která ty kalhoty za tři libry do polic skládá. Je to póvl, na ten se může luskat prsty a hulákat jako na zaostalý.
Nosí se tu spousta věcí. Úcta mezi ně nepatří, ta je totiž moc drahá.
Já mám za to, že otevření Primarku tady v Česku je prostě špatně a nemělo by k tomu dojít.
Protože to není místo, kde se budou dát nakoupit kvalitní produkty
Ve fast fashion se neoperuje s žádnými jinými hodnotami než “podléhá trendu” a “sexy cena”. A co je zrovna v módě se může měnit třeba každý týden. Uplatňujeme tady standard očekávání stále nových věcí do naší skříně, který nám vnucuje odvětví, co to s námi nemyslí ani trochu dobře. Jenže tenhle standard není dobrý ani pro naše zdraví, ani pro naše životní prostředí, ani pro naši peněženku.
Protože ruinuje představu o tom, kolik by co mělo skutečně stát
Za výrobou stojí otrocká a velmi špatně placená práce a materiály tak žalostné, že je nejde použít ani jako hadr na podlahu. Výsledná cena nemá nic společného s kvalitou a je pak strašně těžké lidem vyvětlit, proč opravdu dobrý tričko stojí pětikilo a výš. Protože stále jsme se ještě nenaučili určit hodnotu, která nám přibude v šatníku, ale vnímáme částku, která nám zmizí z peněženky. A že v tom rozdíl je si přečtěte tady.
Protože vytváří nadměrnou a naprosto nesmyslnou spotřebu
Primark má svoje ceny nastavené tak nízko, že je těžké jim odolat. Není nám líto dát pár desítek korun za věc s myšlenkou, že ji při nejhorším vyhodíme. A proto si toho nakoupíme mnohem víc, než skutečně potřebujeme, za tu cenu jsme to tam přeci nemohli nechat. Jenže často nám pak leží v šatníku, protože na druhý pohled už vlastně není tak super, nesedí nám tak dobře, ta kila navíc jsme kvůli nim neshodili nebo se po dvou vypráních už nedají nosit.
Protože víc blbostí opravdu nepotřebujeme
Primark, to nejsou jenom hadry, boty a kabelky. To jsou taky sezónní produkty, hračky, laciná kosmetika, sluchátka s čelenkou do tvaru kočičích oušek, zámek ve tvaru medvídka pandy nebo chránič díry na sluchátka v telefonu ve tvaru kaktusu. Proč bysme zrovna tohle měli vlastnit? Jak dlouho nás to bude těšit? O co přijdeme, když to nebudeme mít?
Víte co, Primark je zhmotněné peklo, které se dostalo mezi smrtelníky. Ale je tak božsky vypadající, že některým ještě dělá problém ho odhalit. Pojďte dělat osvětu, čeká nás ještě spousta práce.
Taky jsem za svého pobytu v Británii podlehla Primarku tenkrát to pro chudého studenta bylo něco neskutecneho. A ještě dnes si vzpomínám, jak každá prodejna smrdela a jak to člověk přehlížel.
Jediné, co jsem si z článku odnesla je neustálé stežování na práci. Nic relevantního.
Doporučuju zhlédnout film The true cost. Potom článek budete vnímat úplně jinak 🙂
Doporučuji článek přečíst ještě jednou 🙂
Když jsem dnes tu bleskovou zprávu na netu přečetla, říkala jsem si, že je to divné, jak je krátká, jako by nebylo co (dobrého) říct …. a zdá se, že můj pocit byl evidentně správný …. 🙂 Díky za dobře napsaný článek … 🙂
Já špatnou zkušenost nemám, ale uznávám, nepracovala jsem tam. Oblečení je kus od kusu, trička, co jsem si koupila na léto přežily i těhotentsví (čti nejsou vytahané z břicha) a přežívají i dál – pořád je nosím. popisované blbosti se dají koupit i jinde, ne jen Primarku. Spotřeba se vytváří všude, ne jen v Primarku. Kdo něco vyrábí (třeba šije nebo háčkuje), ví, kolik je hodnota jiného oblečení, ostatním to nevysvetlíte, i kdybyste se sebevíc snažila. Chyběla vám úcta v obchodě – byla jste tam v předvánoční čas, kdy je každý naštvaný a něco shání. To není zrovna referenční, nemyslíte? Pokud jde o ekologii – jak víte, že to někdo netřídí jinde?
Osobně si myslím, že tento článek je jen výstřel do tmy, nepřináší nic, jen vás to ukazuje, jako zahořklou bývalou zaměstnankyni.
Ja z clanku pocit zahorkle zamestnankyne teda rozhodne nemam, ale kazdy si v tom vidi to svoje, ze… Argumentovat slovy Spotreba se vytvari vsude, nejen v Primarku je stejne jako rict v Indii maji odpadky na ulici a netridi popelnice, tak proc ja bych to mela delat v Evrope.. Kdyz se tak chovaji ostatni, ja se tak budu chovat taky.. Ale zmena zacina vzdy od jednotlivce a od nas samych..
Clanek je skvele napsany, souhlasim se vsim, co je v nem napsano a doufam, ze se dostane k nejvice lidem, aby konecne pochopili a naucili se ocenovat kvalitu.
Osobně si Teda myslím, že větší peklo je Pepco, Kik a jim podobné, které jsou na každém kroku. Jeden Primark nebude mít takový dostřel jako tyto obchody. Proto souhlasím s Luckou, tohle je výstřel do tmy a připomíná mi to hlášku z Básníků o tom, že když se řekne blbina, ale podá se náležitě vědecky, vždycky se najde xxx, co tomu zatleská.
Děkuji Vám Petro za názor. Já můžu takových článků napsat klidně 100 a každý věnovat jinému velikánovi nebo vietnamsnké tržnici, ale tak podstata článku je někde jinde. Nadměrná konzumace, kupování nesmylů, vytváření zbytečného odpadu atp. platí totiž skutečně pro všechny. Pokud se Vám to zdá jako blbina, žádnou osvětou už Vás nezachráním. 🙂
Děkuji za pokus o mou záchranu tím, že nazvete Primark peklem a pominete pekla typu Pepco 😀 snažila jsem se nazačit, že takto napsaný článek bez popsaného kontextu a zmínky o ostatních podobných obchodech, které už tu jsou, vyznívá opravdu jako zahořklost. Kdo chce do Primarku, tak do něj dojede, ať už bude v Praze nebo ne. Navíc moravaci i tak budou jezdit do Vídně, Praha je daleko. To ostatní pekla jsou na každém kroku a mají mnohem větší dostřel. Asi by to chtělo alespoň doplnit, ale chápu, co já „nezachráněná“ o tom můžu vědět 🙂
Já je nepomíjím, jen jsem tam v životě nebyla a nebudu psát o něčem s čím zkušenost nemám. Pokud Vám vadí Pepco, Kik a jim podobné a mě zase Primark, New Yorker a jim podobné, tak jsme na stejné lodi a není třeba si cokoliv brát osobně. 😉
Souhlasím s podstatou článku 🙂 Je fuk jak se to napomádované peklíčko jmenuje a jestli to jsou hadry, jídlo, elektronika nebo nábytek… VŠEHO JE MOC !! ..je jasné, že si každý loví ve své cenové kategorii, na co mu stačí peněženka… ALE …. otázka zní – POTŘEBUJU TO? SPOTŘEBUJU TO? A CO PO MĚ ZBYDE?? Vývoj nezastavíš, ale vykopávky po nás budou smutné… teda pokud bude ještě na Zemi někdo, kdo bude bádat v historii lidstva….
Proc jsi tam delala? Nepride mi, ze mas vubec tuseni, co jsi podporila a o cem tady ted pises? Je mi Te vlastne dost lito. Kdyby Te nesdilelo Blogesrobes, tak o Tobe ani nevim a tento clanek si neprectu. Bud tak hodna a nesir dal sve nesmyslne nazory.
V ýborně. Všechno, co se nám nelíbí, prostě zakázat!
Skvely clanek, mluvis mi z duse.
Být v Londýně a jít do Primarku bývalo vždycky naprosto jasné. Teď už po tom neprahnu a víc se soustředím na to, co nakupuji, ale musím uznat, že basic trička mi vydržela x let (ještě teď je doopravdy nosím, a to jsem byla naposledy v Primarku asi před 8 lety)…
jo, taky mam třeba trička z REserved co stále víceméně drží, ale už i tam jsou to hadry.. ty doby, kdy triko bylo triko (a nejen to), jsou dávno pryč :/
Naprostý souhlas! Pracovala jsem přes 3 roky v háemku a bylo to dost podobné. Kéžby si tohle uvědomovali všichni!
Také souhlasím. A není to jen Primark, jsou to i ostatní obchody, kterým jde zejména o výdělek, nalákat nejvíce lidí do svých poboček a je jim jedno, jestli, jak jsi dobře zmínila, ten hadr se nedá ani použít na podlahu. Ale chce to čas, než si lidi uvědomí poměr cena/kvalita/trvanlivost/materiál apod.
Trochu se to liší od zaměstnance v České republice. Na smenu přijdete v pět nebo v šest ráno, vybalujete a precenujete zboží. ( několik až desítek palet) . Tempo musíte vynaložit opravdu rychlé, aby se toho co nejvíce stihlo vybalit. V osm hodin se musí palety , které nestihnete odvézt do skladu…. Tam se vše po otevření prodejny musí dodělat, protože další den přijde opět mnoho palet a dvakrát až třikrát do týdne dokonce dvojitá dodávka zboží. Člověk se za tu dobu tak zpotí a bolí ho záda , uvěří ten kdo si tam pracovat zkusil po otevření opět doplňujes a precenujes to, co jsi nestihl, plus ještě vse rozházené od zákazníků na prodejně skládas do kamínků od velikosti xs až 3xl ( což ti vydrží tak minutu, protože z druhé strany přijde zákazník který ti zboží opět rozhazi. Večer v devět se obchod zavře a ty do jedenácti hodin opět doplnujes všechno zboží , které přijelo závozem odpoledne. Domu jde člověk úplně vyřízený i když jsou směny rozděleny na 8,5 hodiny. Na prodejně , když te uvidí manager ze jsi se na chvilku zastavila a prohodila par slov s kolegyni, hned ti zadá další práci, aby jsi se nenudila) Ceny zboží ty raději komentovat nebudu. Myslím, ze potom by si zákazníci rozmysleli nakupovat nekvalitní zboží i za tyto ceny . Píší jenom moji zkušenost .