Jít na volnou nohu bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala. A to i přesto, že jsem první dva roky s každou zakázkou počítala, jestli mám už alespoň na ten nájem a na jeden rohlík denně. Špatná cenotvorba je první věc, která vám dá na prdel ještě dřív, než oslavíte první výročí toho svýho slavnýho podnikání. Ale ani po pěti letech to nepřestane být boj.
Oproti zaměstnanci a jeho báječným benefitům, v podobě stálého platu, čtyř týdnů dovolené, stravenek a multisportky, mám já zase svobodu rozhodovat se o tom pro koho, kdy a odkud budu pracovat. Ale taky je pravda, že na trhu práce jsem jako volnonožec vlastně pořád. Skončí jedna zakázka a už musím mít v kapse další dvě až tři, abych měla klidný spánek. Tahle cesta je jako stvořená pro občasné milovníky dramatu a rozhodně ji nedoporučuju těm, co mají rádi teplá místečka a pravidelnou výplatu k patnáctýmu.
Svoji práci miluju a rozsah toho, co mě naučilo třeba HNST.LY, než skončilo, považuju za nejlepší pracovní zkušenost, která přede mnou rozprostřela širokou paletu dovedností, se kterými bych si mohla vymalovat zářnou budoucnost. Jsem typický „téčkař“ (T shape person), který do kouzelného kotlíku, ze kterého se kuchtí značka, umí přihodit hromadu ingrediencí. Lžíci marketingu, špetku sociálních sítí, snítku copywritingu, paličku fotografie, kapku estetického cítění, hrst organizačních schopností, porci sebedisciplíny a litry, litry lásky. Proto jsem si původně vybrala webcopywriting a focení, protože tam tohle všechno můžu zúročit.
Ale někdy je zpropadeně těžký se i s tímhle balíčkem umět nabídnout
Koncem minulého roku jsem z malého zoufalství kam vlastně směřuju ze zvědavosti odpověděla na několik poptávek full-time copywritera na inzertních serverech. Pomocí filtrů jsem vytřídila řekněme padesát nabídek, které jsem všechny postupně otevřela a pročetla, případně si zjistila víc informací o zadavateli a strávila tím asi pět šest hodin. Z padesáti nabídek mě zaujalo asi šest, na které jsem odpověděla.
Neudělala jsem tu chybu, že bych všechny psala jako přes kopírák, tudíž jsem věnovala celkem zhruba další dvě hodiny na to, abych svůj motivační dopis přizpůsobila firmě, u které se ucházím o práci. Tři z nich po mně chtěly vyplnit zadání, které by mě případně posunulo do dalšího kola. První z nich mi zabralo něco kolem hodiny a půl. Druhé skoro tři hodiny a třetí dokonce pět hodin. Další už našla vhodného uchazeče a poslední dvě měly termín pro ukončení podání žádostí až na konci měsíce. Říkala jsem si ‚může to vyjít, ale taky nemusí a z těch padesáti mám už jen čtyři potenciální šance, že to vyjde, ovšem s tím, že ztratím další 2-3 týdny čekáním na odpověď. A co je nejhorší, netoužím pracovat ani pro jednu z nich.‘ Až do té chvíle jsem do toho už investovala skoro 20 hodin a s dost nejistým výsledkem.
Došlo mi, že svůj čas investuju úplně špatně.
Každej si občas myslí, že není na co být pyšnej.
Když jsem zveřejnila článek o konci HNST.LY se závěrečnou otázkou „Nevíte někdo o práci v marketingu?” dostala jsem přes 30 nabídek spolupráce. A přitom mi jeho napsání zabralo asi dvě hodiny. To už je lepší poměr, ne?
Jedním z důvodů, proč to mělo tenkrát tak velký ohlas totiž byla upřímnost a psaní o tom, co většina podnikatelů zná, ale nechce to říct nahlas. Svlíkla jsem se do naha, přestože jsem byla přesvědčená, že se mi ostatní budou smát. Jenže se ukázalo, že všichni moc dobře ví, že pod oblečením jsou nahatý taky a každej si občas myslí, že není na co být pyšnej.
Ještě před pár měsíci jsem se sice cítila o víc jak dva roky moudřejší, zkušenější a setsakramentsky pyšná na to, co dělám. Nicméně, kdyby můj život tehdy byla kniha, její anotace by zněla zhruba takhle:
Strach se šíří mezi řádky
Jednoho mrazivého rána se Bára probudí se znepokojivým zjištěním, že její to-do list je prázdný. Její střecha nad hlavou se rázem ocitá v ohrožení a proto podnikne výpravu do hlubin inzertních serverů, aby našla nový zdroj příjmu. Odpoví na několik z nich, ale není to poprvé, kdy má nutkání snížit svoji laťku a přijmout i nabídku, které by se za normálních okolností vyhnula. Ale to poslední, co teď potřebuje je klesnout na mysli a nechat se pohltit krátkodobou nepřízní osudu.
Izolovaná od vnějšího světa zmobilizuje všechny svoje dovednosti a rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Chce v kreativním světě obstát a tvrdošíjně jde za svým cílem. Touha po smysluplné práci se rázem zvrtne v boj o přežití…
Vzrušující detektivní thriller, vás zavede do prostředí onlinového světa mezi lapače kreativních duší a k tvůrci, kterému bije srdce pro nezávislé značky. Hlavní hrdinka neohroženě a pouze s pomocí slov formuluje sdělení, příběhy a cíle tak, aby promlouvaly jazykem, kterým mluví zákazníci. Nemilosrdně škrtá zbytečná slova v textech O nás a vytrvale brousí a cídí odstavce, věty i slova, dokud se v nich neodráží hodnoty zadavatele.
O autorce:
Bára Perglová (1989), tvůrkyně textového a vizuálního obsahu, už přes šest let pomáhá firmám s jejich prezentací na internetu. Její první velký soukromý počin, projekt HNST.LY, si získal řadu fanoušků a umožnil jí vyzkoušet si řízení projektu od správy webu, přes marketing až po běžnou operativu provozu obchodu. Žije v Praze a mimo jiné píše také povídky a svůj první román.
No dobře, nálepku „Podle skutečné události“ jsem sundala.
Ale byla jsem romantička a věřila, že hlavní hrdinka najde Svatý grál, zachrání Kámen mudrců a dostane celé království a půl kachny k obědu.
Znamení shůry přišlo tehdy, když jsem narazila na jednu z přednášek marketingové čarodějnice Madly Čevelové a nadchla mě tak, že jsem si u ní hned objednala konzultaci. Už jsem se totiž dost poučila, že moje letité řešení problémů systémem udělej si sám vždycky zabralo šíleně času a bylo poněkud jednostranné. Madla hned na úvod nahlas vyslovila otázku, která ve mně nenápadně hlodala už delší dobu, a to: „Je to, co chcete dělat fakt copywriting? Nemělo by to mít nějaký širší přesah (třeba do toho brandu, jak píšete)…?“
No a pak už to šlo ráz na ráz. Vyhrabala jsem ze sklepa svoji misi a začala stavět úplně nové služby.
Oprášila jsem svoje Proč.
„Chci pomáhat nezávislým tvůrcům a lokálním obchodům prosadit se na trhu a pomáhat jim hledat cestu, jak budovat vlastní značku. Protože věřím, že malovýroba, lokální produkce a dělání věcí srdcem má smysl. Protože autorská tvorba a malé značky dávají tomuhle světu opravdovost.“
V hlavě se mi začaly rojit nápady, jak udělat svoji práci s klienty efektivnější. Proto vznikly Konzultace a Brandkompas, což je workshop na míru každé značce. A taky nápady, jaký vytvářet obsah, který by nepomáhal jen jednomu zákazníkovi, se kterým právě teď pracuju, ale mohla by ho použít i lokální cukrárna i malá módní značka. Proto pracuju také na knize o cenotvorbě, chystám e-mailový kurz, roční program pro tvůrčí podnikatele, články na palčivá témata, která nezávislí tvůrci nejčastěji řeší i spoustu dalšího obsahu, který malým značkám pomůže dostat tvorbu k dalším zákazníkům a milovníkům opravdu výjimečných produktů z lokálních dílen. Stejným, jako jsem já sama.
Někdy vám váš dreamjob leží přímo přes nosem a stačí jen změnit úhel pohledu, abyste ho viděli. Někdy si stačí jen položit ty správné otázky. A někdy vám je musí položit někdo jiný, aby se vám rozsvítilo. Jako mně.
Komentář