Zavařování pro začátečníky i pokročilé

Když budete v supermarketu stát v uličce s marmeládami, kde jich v regálu bude 30 různých druhů, vyberete si? O kolik by to bylo snazší, kdybyste jich měli na výběr 5? Co když nakonec odejdete s prázdnou, protože se nemůžete rozhodnout? A když si z těch třiceti jednu vyberete, budete se svojí volbou šťastní?

Když jsem na konci června zavřela kamenné HNST.LY, bylo mi těžko. Cítila jsem určité zklamání sama sebe, ale čert to vem, s tím se člověk nějak popere. Po svém posledním článku o drsné pravdě pozadí podnikání a vedení obchodu vůbec se strhla neskutečná lavina. Podpory především, díky bohu za to. Dostala jsem desítky komentářů, lidé mi psali e-maily, zprávy, volali mi (!), toho času za mnou přišli ještě do obchodu. Děkovali mi za tu otevřenost, za upřímnost bez patosu, za odvahu to vůbec vypustit do světa. Gratulovali mi k úspěchu, protože to co já brala jako selhání, mi ostatní ukázali jako nesmírný posun.

Stala se ale ještě jiná neuvěřitelná věc. Na základě toho článku jsem dostala přes třicet nabídek práce nebo spolupráce. Wow.

Pro moje sebevědomí to v tu chvíli bylo podobné, jako když hodíte mentosku do Coca Coly. Tak velký počet jsem nečekala, takže jsem si po prvních asi sedmi nabídkách jednu vybrala. Netušila jsem, kolik se jich nakonec sejde a bála jsem se nevybrat si.

Vydržela jsem tam dva dny. Ne, že bych si vybrala špatně. Je to skvělá firma, super tým, nesmírně zajímavé projekty, přesně v oblasti, která mě zajímá a soubor činností, ve kterých bych mohla být dobrá. Ale já nebyla vůbec mentálně připravená na to začít na něčem tak velkém pracovat. Neuměla bych té firmě přinést to, co potřebuje a kdybych to lámala přes koleno, skončilo by to oboustranným zklamáním.

Moje rozhodnutí dát si chvíli oddych a časový odstup, který by mi dovolil udělat jakousi pomyslnnou čáru za jednou érou, bylo všeobecně přijato s pochopením a naprostou podporou.

Jenže. Den šel za dnem a s přibývajícími nabídkami jsem zjistila, že jsem nakonec právě kvůli tolika možnostem výběru začala pochybovat o tom, co vlastně chci profesně dělat. Chci věnovat svůj čas jedné firmě? Nebo několika menším projektům? Mám zůstat fotografka? Nebo dělat kreativní produkci a fotku s přesahem? Chci mít nine to five job a jistotu peněz nebo zůstat jako nezávislý profesionál a freelancer? V jakém oboru přesně? Umím toho spoustu, ale na jaké konkrétní dovednosti postavím svoji kariéru? Chci si vůbec vybírat jen jednu věc?

Než jsem se naděla, stála jsem u regálu s výběrem třiceti marmelád, přebíhala očima jejich etikety, ze kterých na mě řve design, složení, příchuť, značka, gramáž, cena a bezradně si tam stojím, přešlapuju z místa na místo, očima těkám a hledám bod, kterého se chytit, bod, odkud začít.

Stát ve skutečném krámě, tak se sbalím a půjdu se podívat na druhou stranu, do oddělení zeleniny nebo vloček nebo čokolád, prostě kamkoliv, kde si cestou budu moct nechat uležet tu spoustu informací a nechat si čas na to se rozmyslet, na co mám vlastně chuť.

Tahle metafora ve mně rezonovala tak dlouho, až jsem si sbalila batoh a vydala se sama pěšky z Brna do Bratislavy. Kouzelných momentů jsem tam měla víc, ale k finálnímu rozhodnutí nakonec stejně vedl soubor několika událostí, až mi došlo, že nejkomfortněji se budu cítit, když si tu marmeládu vyrobím sama.

Mojí marmeládou je HNST.LY. Už jsem ho dovedla tak daleko, že nechávat si ho jen jako bokovku by byla cesta k jeho zániku. Co neroste, umírá. A nechat ho umřít nepřipadá v úvahu, práce na něm totiž pokrývá všechno, co mi dělá radost, v čem se chci zlepšovat, co mě naplňuje a v čem vidím smysl. Po červnovém zavření kamenného obchodu mi bylo jasné, že jestli ho někdy budu chtít dělat znovu, nemůžu ho dělat stejně. Takže dostalo nový systém, který zautomatizuje celou řadu procesů, redesign pro příjemnější prohlížení a nakupování a zavedla jsem předprodeje, které mi umožní představit širší nabídku produktů. Rozebrala jsem svůj byznysmodel, hodnoty i představy na mikročástice a složila je znovu v (doufejme) udržitelnější koncept.

Možná v tom pokračování a dalším pokusu o dobře fungující HNST.LY bude kus mojí tvrdohlavosti. Možná se mi nechce vzácný čas, který mám, vkládat do značky, která není moje. Možná mám prostě silnou, hluboko zakořeněnou vizi, která mi kvete v mysli už několik let a mám pro ní tak velkou vášeň, že pro mě má smysl za ni bojovat a překonávat překážky. Možná je to o radosti, která mě naplňuje pokaždé, když myslím na to, kam to chci dotáhnout a vymýšlím cesty, které mě tam dovedou.

Tak prostě zkusím tenhle nový recept. A buď si to zavařím nebo ne.